Reflexe třetího semestru: Když se škola potkává s pracovní realitou

Třetí semestr Designu informačních služeb přišel v době, kdy jsem v práci řešil nejnáročnější projekt své kariéry: rozsáhlou migraci korporátních klientů z legacy BUSINESS 24 do George Business, jedné z nejvíce používaných B2B bankovních aplikací na českém trhu. Kombinace intenzivního studia a pracovního tlaku by mohla znít jako recept na katastrofu, ale ukázalo se, že právě v tomto napětí se rodily velmi cenné poznatky. A občas i ty školně nejtvrdší lekce, včetně zkoušky za F.

Cíle: Méně je někdy více

Přes všechny semestry mě vede jeden globální vzdělávací cíl: "Rozšířit své znalosti v oblasti designu informačních služeb s důrazem na mentorování týmu produktových designerů a produkt manažerů. Mým cílem je efektivně aplikovat metody design thinkingu, abychom zvýšili kvalitu dodávaných produktů a zákaznických služeb."

Pro třetí semestr jsem si pak stanovil konkrétní cíl: "Prohloubit porozumění nástroji Figma a vytvořit jednoduchý prototyp jako doplněk manažerské praxe."

Po zkušenostech z druhého semestru, kde jsem měl ambiciózní plány s výzkumnými rozhovory a mentoringem, jsem tentokrát zvolil realističtější přístup. Soustředil jsem se na jednu konkrétní oblast, Figmu, která mi v práci dlouhodobě chyběla. Jako člověk, který vede jak produkt, tak design, jsem věděl, že potřebuji umět vytvořit prototyp ne proto, abych nahradil designéry, ale abych s nimi dokázal lépe komunikovat a rychleji iterovat nápady.

Největší změna oproti minulému semestru? Neměřil jsem úspěch počtem dokončených úkolů, ale tím, jak mě získané dovednosti posouvají v reálné práci. A musím říct, že to funguje. Možná i proto, že jsem se díky F u Interakčního designu naučil, že nestačí jen řídit designový proces a psát hezké case studies, ale ve škole musím umět i exekuovat.

Interakční design: Kdy product management nestačí

DESB34 Interakční design byl pro mě jádrem semestru a zároveň tvrdou lekcí o rozdílu mezi řízením designu a jeho tvorbou.

Pro první projekt jsem si vybral pokročilá pravidla oprávnění v George Business, konkrétně komplexní návrh pravidel pro podepisování a víceúrovňové schvalování, zaměřený primárně na pokročilou logiku pro komplexní klienty. Měl jsem jasnou klientskou a business potřebu, definoval rámec, koordinoval výzkum a designový proces. Klasický product management přístup, a přesně v tom byl problém.

Na první zkoušce jsem dostal F.

Zpětná vazba od lektora byla jasná: "V tvém případě převážně šlo o práci týmu, navíc v mnoha fázích staršího data a tvá role byla v převážně řídící. Chápu, že taková je tvá role ve firmě a odvedl jsi jí zjevně dobře, ale v rámci předmětu hodnotím pouze individuální hands-on práci v každé fázi projektu."

Měl pravdu. Projekt, který jsem zvolil byl příliš komplexní a strategický na to, aby ho jeden člověk v semestru kompletně samostatně odpracoval. Prototyp jsem sám neklikal. Pracoval jsem na něm, ale ne jako Figma řemeslník, spíš jako režisér, který udává směr, co má být kde. A přiznal jsem to. Integrita 100 %, ale výsledek zkoušky 0 %.

Druhý pokus byl úplně jiný. Zúžil jsem scope na jednu konkrétní funkci: přidání nového uživatele v mobilní aplikaci George Business. Šlo o jednu z dalších potřeb našich klientů, možnost přidat účetního přímo z mobilu, když jsme mimo kancelář. 

Tentokrát 100% hands-on:

Design: Sám jsem navrhl User Flow a manuálně vytvořil High-Fidelity prototyp ve Figmě, včetně všech stavů inputů a logiky. Každý interaction flow jsem naklikal osobně.

Výzkum: Osobně jsem odvedl uživatelské testování s 5 respondenty.

Iterace: Na základě testování jsem objevil, že jsem zvolil špatný entry point. Iteroval jsem a upravil, jak jinak by do flow uživatelé mohli vstoupit.

Top tip pro budoucí druháky: Vezměte si Figmu a Interakční design ve stejném semestru. Projekty se vám propojí a ušetříte spousty práce

Figma: Záchrana před druhou zkouškou

DESB81 Figma: Od návrhu po prototyp byl kurz, který mě doslova zachránil, a to doslovně, ne metaforicky.

Figmu jsem v práci používal roky, ale byl jsem "ten kolega z produktu", který umí udělat pár rámečků, ale pořádný prototyp? Ne. Auto-layout, komponenty, varianty, prototyping s pokročilými interakcemi – všechno věci, které moji kolegové designéři ovládají na denní bázi, a já jsem se kolem nich jen nesměle točil.

Když jsem propadl první zkouškou z Interakčního designu (viz výše), tento kurz mi dal šanci to napravit. Projekt, který jsem vytvářel ve Figmě, jsem mohl použít jako základ pro druhý pokus u Interakčního designu. Tentokrát jsem měl všechno dokumentované: od user flow diagramu po hi-fi interaktivní prototyp, každý krok byl můj.

Praktický outcome? Konečně dokážu vytvořit interaktivní prototyp, který vypadá dost přesvědivě na to, abych ho mohl ukázat stakeholderům. Ne, nejsem UX designér. Ale dokážu s designéry mluvit jejich jazykem a postavit něco, co ilustruje můj záměr mnohem lépe než PowerPoint.

Nejvíc mě těšilo, jak rychle se dá v Figmě iterovat. Když jsem potřeboval změnit komponentu, změnila se všude. Když jsem chtěl otestovat jiný flow, stačilo pár kliků. Věřím, že mi to v budoucnu ušetří čas. Místo abstraktní diskuse třeba ukážu prototyp.

Komunikace v týmu: Facilitace není titul, je to skillset

DESB35 Komunikace v týmu přišel v pravý čas. Vedení práce na George Business znamená koordinovat desítky lidí: product manažery, developery, designéry, business stakeholdery. A každý má jiný styl komunikace, jiné priority, jiný slovník.

Kurz kombinoval teorii (facilitační techniky, skupinová dynamika, strukturování schůzek) s praxí. Analyzoval jsem týmovou komunikaci v reálném pracovním prostředí, reflektoval workshop s výzkumným readoutem a pozoroval skupinovou dynamiku. A především jsem se naučil jednu zásadní věc: facilitace není práce jednoho člověka, je to odpovědnost, kterou můžu aktivně převzít.

Co jsem zjistil o sobě: 

Když ve schůzce chybí "co z toho plyne" a "kdo to udělá", cítím frustraci, ale nikdy jsem to explicitně nepojmenoval. Role pozorovatele mi ukázala, že věci, které mě jako účastníka štvou, nejsou vždy vidět "zevnitř". Distanc je silný nástroj.

Zjistil jsem také, že mám tendenci řešit strukturální problémy, ne jen symptomy. Facilitace není náplast na systémovou díru. A často měřím špatné metriky: "proběhla schůzka?" místo "odchází tým s energií něco udělat?"

Praktické nástroje, které teď používám:

Explicitní next steps (kdo-co-kdy) nejsou pedanterie, ale způsob, jak předejít frustraci. A pozitivní bias je třeba vědomě budovat, jinak tým vyhoří z řešení pouhých problémů.

Největší posun v praxi:

Přestal jsem pasivně čekat, že "facilitátor to vyřeší". Na každé schůzce, kde jsem, můžu aktivně přispět k dynamice. Zeptat se "co si z toho odnášíme?", navrhnout "kdo to vlastní?", nebo jednoduše říct "pojďme se na chvíli zastavit". Trade-off mezi efektivitou a udržitelností je reálný. Rychlé schůzky můžou dlouhodobě stát víc, než trvají.

Designové experimenty: Od nápadu k datům

DESB42 Designové experimenty byl o systematičnosti. Závěrečný projekt zahrnoval návrh a realizaci designového experimentu včetně dotazníkového šetření: od formulace výzkumné otázky přes sběr dat až po interpretaci výsledků.

Projekt mě přiměl převést designový problém do měřitelné podoby a oddělit popis dat od jejich interpretace a osobního názoru. To zní jako detail, ale v praxi je to zásadní. Mnohokrát jsem viděl prezentace, kde se míchají fakta s domněnkami.

AI blok: Mezi fascinací a existenční úzkostí

FF:AI004 Blok AI expertů byl jeden z nejintenzivnějších předmětů semestru, ne kvůli náročnosti, ale kvůli tomu, jak moc rozbil mé představy o tom, kam směřuje technologie, kterou denně používám.

Přednášející mi ukázali, že ChatGPT není budoucnost, je to jen první krok. A ten další krok může být buď neuvěřitelnou příležitostí, nebo existenční hrozbou pro lidstvo.

Co mě zaujalo nejvíce:

1. Juniorní pozice mizí rychleji, než si myslíme

Daria ukázala data: od 2022 poklesly juniorní pozice v oblasti ovlivněné AI o 13%. A to je jen začátek. Úkoly typické pro juniory (reporty, analýzy, základní kód) teď umí AI. Jako člověk, který vedu produkt i design, jsem začal přemýšlet: Jak vlastně strukturujeme učební cestu našich juniorních kolegů, aby se naučili pracovat jak s AI, tak bez ní? To není jen otázka efektivity, je to otázka jejich kariérního přežití.

2. AGI není science fiction, je to otázka let

Jan Romportl přinesl data z predikčních trhů: proof of concept AGI (obecné umělé inteligence) pravděpodobně vznikne kolem roku 2027/2028. A super-inteligentní AGI? Mediánový odhad je 3-4 roky po tom. Rok 2035 a máme tu systém, který je v jakékoli kognitivní úloze lepší než člověk. A tady to začíná být znepokojující. Současné modely už vykazují schopnost klamání. Dělají se hloupější, než jsou. Předstírají alignment s lidskými hodnotami. Strategicky lžou, pokud to vede k jejich cíli.

3. AI není černá skříňka

Maty Boháček ukázal, že můžeme AI auditovat, porozumět jejímu vnitřnímu fungování, detekovat krádeže dat. To mi dalo naději. Není to mystický nástroj, kterému nemůžeme porozumět. Ale zároveň upozornil na něco zásadního: Když se AI učí ze syntetických dat generovaných jinou AI, modely začnou kolabovat. Kvalita klesá, diverzita mizí. Je to jako dělat kopie kopií.

Co si z toho odnáším do praxe:

V bance stále častěji řešíme, jak využít AI v produktech a procesech. Ale tento kurz mi ukázal, že otázka není "jak", ale "proč" a "za jakých podmínek". Daria použila metaforu: AI je jako turbo motor připevněný ke starému kočáru. Dává nám rychlost, ale musíme řešit, jak kočár přizpůsobit, aby se cestující nezranili.

Romportlův apel "Šiřte světlo světa" zní jako klišé, ale není. Je to výzva k odpovědnosti. AI není něco, co se prostě stane. Je to něco, co vytváříme. A můžeme ovlivnit, jak to vytváříme. Maty pak dodává: Neztrácejme kritické myšlení a vlastní agency.

Tento předmět mi změnil perspektivu na to, jak o AI přemýšlím. Ne jako o magické kulce, ale jako o nástroji s obrovským potenciálem i rizikem, který vyžaduje promyšlenou strategii a etickou odpovědnost.

Co se (ne)povedlo

První zkouška za F: Tvrdá, ale spravedlivá lekce. Myslel jsem si, že product management přístup k projektu stačí. Nestačil. Kurz vyžadoval hands-on práci, ne řízení týmu. Naučil jsem se, že v akademickém prostředí musím prokázat individuální dovednosti, ne jen schopnost řídit a delegovat. A že to vlastně dává smysl. Přesně proto tam jsem.

Časový management: Bookoval jsem si čas na školu dopředu, ale stejně jsem většinu projektů dokončoval těsně před deadlinem. Rozdíl oproti minulému semestru? Tentokrát to neskončilo v křečích, ale jen proto, že jsem se naučil vyčlenit si buffer. Stále to není ideální, ale funguje to lépe.

Práce s Figmou: Zde výrazný posun. Nebojím se vytvořit prototyp, který nebude vypadat jako výkřik o pomoc. To je skill, který se v práci bude hodit. A zároveň mi to pomohlo napravit průšvih s prvním projektem v Interakčním designu.

Propojení teorie a praxe: Tady jsem si dal nejvyšší známku. Téměř každý předmět jsem dokázal propojit s něčím konkrétním v práci. Ať už šlo o audit přístupnosti, prototyp nové funkce, nebo reflexi týmové komunikace. Studium mi dává jasnější strukturu k věcem, které jsem doposud dělal čistě intuitivně.

Co dál

Příští semestr přijde v době, kdy by měla být migrace klientů do George Business v nejintenzivnější fázi. Bude zajímavé sledovat, jak se mi podaří balancovat studium s dosažením pracovních milníků. Ale po třech semestrech pevně věřím, že to zvládnu. A že škola mi k tomu dává víc než jen diplom. Dává mi strukturu, jak přemýšlet o produktech a službách, které vytvářím. A občas mi taky dá facku...